Knihkupectví
Hodonín

Účastnila jsem se týdenního semináře na téma, které mi bylo zcela vzdálené. Seděla jsem mezi lidmi, s nimiž jsem neměla zhola nic společného… Každé ráno toho týdne jsem se cestou na kurz modlila, jak mám poznat, že jsem na správné cestě. Každý večer jsem cestou domů z přednášek unaveně přemítala, jestli mě takhle Bůh učí pokoře. Dokud jsem byla doma a učila děti, vařila polívku, starala se o zahrádku a psala své příběhy, to se mi to radovalo. Život byl tak přehledný, jednoduchý a světlý. Všechno mě to bavilo. Něco samozřejmě víc a něco míň, ale byla jsem šťastná a spokojená, protože jsem věděla, že jsem přesně tam, kde mám být... Stále jsem čekala na nějaké znamení, nějaké potvrzení, nějaký signál, že tohle místo je to pravé…
Hana Pinknerová

Svůj život můžeme prožít jako nudně se opakující stereotyp, který dusí a z něhož nelze vystoupit. Ale také jako bohaté obdarování jedinečnými okamžiky, které nás učí, abychom dovedli správně rozlišovat, abychom dokázali poctivě rozpoznat své nedostatky a upřímně děkovat za své schopnosti, abychom se uměli radovat s radujícími a plakat s plačícími, prostě abychom svůj život vnímali jako vzácný Boží dar. K takovému postoji nás autorka vede vlastními životními postřehy a zkušenostmi.