Knihkupectví
Hodonín

Zažíváme nový fenomén s popularitou příliš nevzdálenou Jaromíru Jágrovi. Ano,
máme pocit, že zíráme na zcela novou sportovní divu, která nás okouzlila svou
osobností a rovněž strhla sportovními výkony, a navíc jde o ženu neorenesanční!
Rodačka z Jablonce píše opravdu velký příběh. Od dětství vzhlíží k mamince,
stříbrné v běhu na lyžích z olympiády v Sarajevu 1984, nejen kvůli sportovním
výsledkům, ale hlavně proto, že v ní vidí ženu čestnou a vůbec výjimečnou. Do
lyžařských tréninků se zpočátku ovšem nehrne. Začne na ně chodit hlavně kvůli
kamarádům a dětem, které znala. Ostatně jako malá holka touží být herečkou anebo
zpěvačkou a také sní o krásném princi. Toho zřejmě nyní potkala, ale sotva mohla
tušit, že zůstane u sportu, který zrovna není pro princezny.
„Naši mě vedli i
uměleckým směrem. Chodila jsem malovat, na klavír a zpívat, vystudovala
uměleckou školu, takže jsem vždycky inklinovala spíš k umění než ke sportu.
Jenže, dostala jsem se do puberty, a když mám být upřímná, bála jsem se,
ztloustnu, tak jsem dala sportu ještě šanci.“
První velký úspěch zažívá ve
svých devatenácti na juniorském mistrovství světa v kanadském Canmore, kde
společně s Veronikami Vítkovou a Zvařičovou získává zlato ve štafetě. První
dospělý triumf slaví ve slovinské Pokljuce, aby pak zapsala sérii dalších
jedenácti velkých vítězství ve Světovém poháru. K úspěchům samozřejmě náleží
individuální stříbra z olympiády v Soči a mistrovství světa ve Finsku 2015, kde
slaví i zlato ve smíšené štafetě. Cestu na vrchol však nemá jednoduchou.
Gabriela v roce 2011 překoná mononukleózu a rovněž nečekanou krizi po olympiádě
v Soči a s ní i pokles sportovní výkonnosti. Zažívá syndrom vyhoření a únavy,
závodí bez chuti, hlavou procházejí myšlenky o konci kariéry. Zpátky ji naštěstí
navrací vítězný sprint v prosinci 2014, po dvou letech opět v Pokljuce, místě
pro ni zřejmě zaslíbeném. Složitou cestu k vrcholu završuje vítězstvím Světového
poháru v sezoně 2015/16, stává se tak nejlepší biatlonistkou světa. „Je to
prostě mazec a splněný sen. Není nic víc, než křišťálový glóbus.“
A pak je
tu vedle sportovního renomé zcela nepřehlédnutelný a neopomenutelný Gabrielin
fantom. Už zdaleka není pouhou kráskou na lyžích a s flintou, ale hlavně ženou
obdivovanou muži, to samozřejmě, ale i stejným pohlavím. Proč? Nepochybně pro
onu neorenesanci, umělecké nadání a oduševnělost. Hrdinka knihy je především
žena, a jak sama říká – žena musí dobře vypadat v každé situaci – a Gabriela
také řekne, že pravá krása se skrývá uvnitř nás, a tak je navíc ženou velmi
inspirativní, pozitivní, osvěžující a vtipnou – i půvabně roztržitou – a také
hodně přemýšlející a vystupující s pokorou.
„Věřím, že bez ní to nikdy nejde.
Člověk by měl stát nohama pevně na zemi. Odmala mě rodiče vychovávali k tomu, že
pokud je někdo úspěšný, o to víc se na něm cení, když zůstane normální a
skromný,“ vysloví mladá žena, která už dávno není pouze krásná.
I proto autor
otevírá stránky pozoruhodného příběhu Češky, která před našima očima dobývá
svět.